Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké,
dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde
si náši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i
slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí.
Tam pejsek zase omládne,může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu
nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového
peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové.
Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají
a po čem v životě toužili. I neduhy které je provázely, jsou pryč. Ten,
kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při
síle, plný života. Jsou zpět takoví,jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších
snů. Jsou šťastní,až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich pániček,přítel
největší. Všichni si spolu hrají až přijde den,kdy se pejsek najednou
zastaví a zpozorní,podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří,celé
tělo se nadšením rozechvěje.
Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru,stále rychleji a
rychleji. Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají,pevně
se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře,ruce pohladí
jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí které nadlouho
zmizely z jeho života,ale nikdy se neztratily z jeho srdce.
Už je nic nerozdělí.
A tehdy překročí Duhový most společně …
Za Duhovým mostem na nás čekají: